Dnes tak divně zpíváš, lese,
a přece tu píseň znám,
hovor, list co vede suchý,
nese mysl do předtuchy
i k pradávným hodinám.
Listí padá, lidstvo padá –
ach ty, lide můj, o věř,
by tě bouře neurvala,
při právu stůj jako skála,
štít a meč a šišák beř!
Budiž obrem velikánem,
a tvůj ukalený hrot,
odvaha buď s pevnou vůlí,
tím pak odhodlaně půli
hada rozkacených rot!
A vy, rytířové písní,
opásejte zvučnou hruď,
každé zlovo svitni mečem,
a to pouto, které vlečem,
padni v prach a pluhem buď!