Dlouhá je to cesta těsným ouvozem;
když jsem po ní kráčel, dal jsem s Bohem všem,
dal jsem s Bohem všemu, co jsem miloval;
tobě, rodný domku, též jsem s Bohem dal.
Ach, kde krásné chvíle mého mládí jsou?
Sto mil letí časy každou hodinou,
osud nenavrací ničeho, co vzal,
jenom jedno vrací: stesk a bol a žal.
Matka v hrobě leží, otec vedle ní:
kdy pak asi věčnosť mně se rozední?
Kdy pomine srdce neustálý pal,
kdy mně rakev podá, co mně život vzal!