Divné zkázky v šelestění
vanou z luhů v kyprý bor,
a ty jedle outlé síly
hlavy k sobě naklonily,
jako dívky v rozhovor.
A co dýší, a co šepcí,
kytice je něžných těch,
jest-li tajně srdce stůně,
uzdraví je květů vůně,
a vzdech zmírá na ústech.
Už tajnými krůpějemi
padá k zemi šedý stín,
a v hebounkém pološeře
srdce dumáním se béře
v poesie svatý klín.
Po měsíčním světla proudu
cit se nese výš a výš,
a lahoda nevýslovná
s nebes modra padá zrovna
v bolesti a hněvu skrýš.