Divně se to v noci chodí,
močálem se nohy brodí,
a má hlava přeubohá
na sta běsných mátoh rodí.
Víš-li, kdo to zrobil, milá?
Tys to, černá srno, byla,
když si brljen rozbujelý
v háji kolem hlavy vila.
Od těch dob tvé čarné oči
stále se mi v srdce nočí –
nevím, smutkem-li se těžká
moje hlava nerozskočí.