Před svatým božím večerem
v soumraku tiše a skrytě
zdobený dal jsem stromeček
na rov, v němž leží mé dítě.
Drobné jsem hračky navázal,
svíčičky modré i rudé;
všecko pak dárkem mělo vzít
z ulice děvčátko chudé.
Velká tam panna visela,
střevíčky teplé a zdobné,
jablka do půl zlacená,
pamlsky velké i drobné. –
Po svatém božím večeru
na hřbitov vyšel jsem z rána,
okolo hrobu ležel sníh,
v něm cestička vyšlapána.
Stopa od malých nožiček,
a běda! ty byly bosy –
v očích mi stály pojednou
veliké krůpěje rosy.
Na stromku všecko netknuto,
všecko, jak bylo a stálo;
ubohé chudé děvčátko
jenom tu pannu si vzalo.