„Děsný mraku,
černokřídlý hrůzy draku,
neseš pomstu v srdci, hlavě?
kam se vrhneš – oj, jak letíš dravě –
v rozkacené černých ňader vřavě,
kam nasypeš střely kalných zraků,
děsný mraku?
Běsný oři,
koho tvoje tuča zmoří?
kamo kvačíš kaboně se?
kde se skrýváš, v pustě-li či v lese?
kam tě ten tvůj pochvat nese?
což blesk nebes tebe nepokoří,
běsný oři?“
„Brachu štvaný,
proč mi laješ, proč té hany?
jsemť já s tebou v stálém styku;
ty máš durman, sekyru a dýku
pro směs lotříků a zákeřníků,
já mám živý oheň na jich stany,
brachu štvaný.
Nesu hoře,
blesk i sutky v sobě noře;
blesk ten pošlu v skvostné hrady,
sutky na pole a na zahrady
a co zbude, vodou stopím všady;
květné nivy v kalné změním moře,
nesu hoře! –“
Dobře tedy,
msti nás, pobratime šedý,
msti náš rod i děti našich synů;
nosímeť ne svou, leč časů vinu:
chudobu, tu vražednici činu;
zrubej všecko, a mě naposledy,
bratře snědý!