Mlhy se nesou nad hvozdem,
na jedle perle věsí,
kos odmlčel se za drozdem
s hovornou ptačí směsí;
list padá s buků,
vlas padá se sivých skrání –
v jeseni smutno je v stráni –
ženo má, podej mi ruku!
Srdci je třeba opory,
píseň se z něho ztrácí,
jako ty z kypré obory
mlhami zastření ptáci,
nikde juž zvuku –
líce mi chladem zvlhá,
ke mně též blíží se mlha –
chvěju se – podej mi ruku!