Což může člověk, hrdá, proti tobě,
šíp hněvu všech jen ve tvůj háv se vbodne
a chladně na střelce zří oko svodné,
jak lehká žena na nevlastní robě!
On marně hlavu zvedá, ruce obě,
na přesily tvé vzdory vojevodné;
jsouť činy jeho sotva vděku hodné
od bílé kolébky až k černé kobě.
Či může někdo vysvobodit světy
těch tvojich podloudných a lstivých darů
a strašidel jich hnusných bludné čety?
Kdož může obnovu všech žití tvarů,
kdo stáří můž’, kdo chorob dravé slety,
kdo smrt as vyrvat z dravčího ti spáru?