V mém srdci podivně se děje.
Kam hledím, ze všad prázdno zeje,
vše mrtvo kolem – zas a zas,
a víš, co po smrti je as?
Co všechen život? Nic než trudy.
Co krása? Štěstí? Časné bludy!
Co láska? Zlaté mušky let:
jen zasvitne a mizí hned.
Co věda? Jisker špeť, hrst klamů,
jež Záhadě Čas vrhá v tlamu,
než netvorné z ní mládě zlíh’,
bouř domyslů jen tvorstvu v smích!
Kde světlo je v té noci věčné,
kde cíl té dráhy nekonečné,
jíž k poznání má kráčet svět?
Co konat mám? Jen zaslzet! –