Jsem sivý pták, jenž v osamělém keři
vstříc slunci hymnus zpívá, než se šeří,
nechť hoši, za mezí již skryti byli,
hruď zpěvnou kameny mu poranili.
Leč což je víc, ať navždy o samotě,
své duše věren budu prosté notě,
kéž po smrti mě jen vlast milostivá
jak jantar mušku v zlatém srdci skrývá.