Moře krásy, – moře zvuků,
pověsť, zkazka každý kout,
kéž mi píseň podá ruku,
bych vás mohl přeplynout,
kéž mi jarosť plece tuží,
vzlet pozlatí skrání val,
ke slovu kéž cti se druží,
jako dřív se družíval.
Moře krásy, moře něhy,
prosto břehu, kde tvůj cíl?
Dálný – marný – těžké sněhy
stížily mi hrdý týl;
hledám cíle, srdce vadne,
vyzírám ho, slábne zrak,
v slunci tonou břehy ladné...
dojdu jich? Ach kdy – a jak?