V pustě jsem zrozen, v pustě mám byt,
sám jsem, mně v odpor všetečný lid.
Pohorské houští, skrýš má – a huň
to je můj oblek, přítel mi kůň!
Kůň prostý sedla, bez uzdy, ej,
přes pustu v nejprudčí dává se rej,
nad sedlo turecké jest jeho srst,
jen sena odměnou když mu dám hrst.
Na pustě vesel jsem, v pustě jsem vzrost,
před sluncem, před deštěm širák mi dost,
vesele pohlížím přes Dunaj v dál...
hej, kdo je šťastnější, čikoš či král?