Zřel jsem tě, když slunce vyjít chtělo,
jistotu hned srdce moje mělo,
že než v nebe u výš vystupuje,
úsměv od tebe si vypůjčuje.
Zřel jsem též, než slunce v jasu stálo,
že lesk očí tvých dřív tajně ssálo,
a než večer v širé moře padlo,
žár tvých – rtíků pod hlavu si kladlo.