Nedbejte, brati Slováci,
tatarských mečů hrozby,
na všecko bejlí přijechá
dojista doba kosby;
zlo musí hlavu přikloniť,
pak s kořenem se skosí,
ať hlad to v sešlém hunisku
či pych, jenž dolmaň nosí.
A poznovu-li vypučí,
tu čilo v novém rázu
po rodných luzích skosíme
i bědoplodnou mlázu,
pak zaplesáme výskokem,
a Slovák s českou druží
svornosti vínek přinesou
z charp, lilií a růží.