Ve vsi ticho jako v hrobě,
i ten topol v dumy kles’;
přemýšlí snad o chudobě,
o své bídě stará ves?
Bez kouře jsou její krby,
bez holubů hřeben střech,
bez trav pastvin skalné hrby,
bez rokytí říčky břeh.
Bez písní jsou dívčí ústa,
bez pohádek nízká síň,
sad i pole všecka pusta,
a těch dětí stále míň.
Přišel na tě, vísko česká,
divný podzim, divný sen,
snad ti ani nezatleská
jarní bystřeň v „dobrý den!“
Nemáš plodů, nemáš setí,
z dvorků slunná prchla zář,
ba i vrabec vyhne se ti,
nížin hojný proletář.
Což by činil na tvém trní?
nejsmutnější v kraji z lad
poskytne mu více zrní,
zde by nouzi měl a hlad.
Vísko, vísko, nešťastnice,
nepomůže ani Bůh,
pokud šavle platí více
nežli kosa, cep a pluh!