To byla cesta temným práce lesem,
již stoupati mi všední život řek’;
leč, bych se prodral nocí jeho děsem,
Bůh na ni vrhl mi hrst světlušek,
by po únavě ustavičné tužší
zář zlatou skytly umdlené mé duši.
A šel jsem v před za leskem zlatých mušek –
Mé písně byly to – jak byl jsem bláh’,
tu přišel chléb, hůl změnil za obušek
a zmozolenou ruku vzhůru vztáh’
a zamračiv se, že ho kmit jich rušil,
v ty vzletné jiskry hrubě bil a bušil. –