Chleba lační psi a řádu
vždy mi v cestu vyběhnou,
ať se kam chce oko nese,
ať se kam chtí nohy hnou.
Chleba lační psi a řádu
vždy za sebou v patách mám,
leč zlatými sny své duše
zlé ty šelmy krotívám.
Než jich tlamy nenasytné
chvilky nechtí odpočít,
nejen zlaté sny mé duše,
i mé srdce touží mít.
Jak je skrotit? Pádnou pěstí?
naplivnout jim v rudý zrak?
To ni ono nevzpomáhá,
ze psa tím jen roste drak.
Chleba lační psi a řádu,
skrotím já vás v krátký čas;
hodím vám svůj otrávený,
bídný život na pospas. –