Po dvacet krásných, volných let
byl palácem mým celý svět,
teď v žaláři jsem dlouhý rok
a nesmím z něho ani krok.
Jsem uvězněn a v řetězích,
že z magnátových plných líh
řad pšeničných jsem snopů vzal
a v jeho zámku sladce spal.
Však brzy uteku, já vím,
ty řetězy v čas přerazím
a do hor ptákem dám se v let
a mým celý bude zas svět.
A mým, ať chce neb nechce pán,
zas zlaté pšenky bude lán
a jeho ženy sladký vděk –
a magnátem můj potomek.