Gallas děl Gordonovi: „Frídlandský Švédům hoví, je zrádce, všecko všudy znám, tu v důkaz jeho listy mám,
Arnim s ním vyjednává, Richelieu peníze dává. Toužíš-li po hodnosti, všech zrádců vojsko zhosti,
jsouť Trčka, Ilov, Kinský – spěš! Valdštýna však ať nemineš; vrchem svých druhů být musí, českým než králem být zkusí.“
Gordonův pohled plane: „Slyším-li dobře, pane? nechápu věru, snad to klam, císařova-li zabít mám
bez trestu mocného ujce?“ Pryč s ním, věz, vzpoury je strůjce!“ Dukáty Gallas zvoní, Gordon se k zemi kloní:
„Nuž, jak si přeješ, bude, věz, přemluvím druhy ještě dnes. Irčané, lakotní braši Butler a Leslie jsou naši!
Dost jich v mém slouží pluku, dám-li jim tolar v ruku, snesou ti mrtvol celý týn: Macdonald, Deveroux, Geraldín;
Burg pak, ten hodný, když třeba, za kus to učiní chleba.“ „Výborně, druhu zlatý, pocty jim slib i platy;
lajtnantem kdo je, hned v týž den setníkem bude povýšen, a kdo je prostým té doby, fenrichem patent ho zrobí.“
Šťasten byl Gordon z míry, k hodu zval oficíry všecky, jež Valdštýn s sebou měl, leč Butlerovi tajně děl:
„Do panské půjdeme seče, dragouni ať brousí meče!“ Každému Gordon hosti dvořil se s úlisností,
ohnivá vína dal píti všem, přišli též Leslie s Butlerem, všickni se bavili, smáli, v úkrytu dragouni stáli.
Vyskočil Ilov z křesla: „Šťastná nás hvězda snesla, ať žije Valdštýn“ – a číši zved’ – „jenž naše voje k slávě ved’,
rozplašiv dotěrné škůdce, ať žije velký náš vůdce!“ S Trčkou vstal Vchynský ruče, číší s ním o číš tluče:
„Ať žije pýcha našich dnův, vítězný strážce císařův, Valdštýn, král Čechů ať žije!“ Butler však mumle: „Ej, zmije!“
Do síně měsíc zřel bílý, Butler zvrh’ konev; v tu chvíli Giraldin, Deveroux, jezdců sbor do síně vrazil „Hoši z hor,“
Butler křik’, ,,vše; co kol stolu, vesele zrubejte dolů! Dřív Trčku s Vchynským skolte, potom dle chutě volte!“
Ilov však, podrážděný lev, na vrahy skáče – hrozný zjev – nadarmo! Ze zadu v praní chlapskou je probodnut zbraní.
Co bylo v sále koli: sedadla, svícny, stoly, konvice, džbány, číší směs, rozbito všecko, hrozný děs,
okolo oken i dveří malvazír s krví se peří. Zrubáno všecko všudy; meče i zabitých údy,
hlavy i trupy, že až strach, rozházel v síni běsný vrah; sluhům vlas hrůzou se ježí, do sklepů skrýti se běží.
S příšerným lotra klidem hovořil Butler s lidem: „Sem, zbitých bedny, skvosty ven! Dělme se! S trupy do beden!
De Suys je vystaví v Praze; ve Vídni bude teď blaze!“ Vzat stříbra skvost i šatu, a Butler děl pln chvatu:
„Tady jsme v koncích, nyní v ráz vděčnější práce čeká nás: u vdovy Pachhelbky vnadné hoví si Valdštýn, ať padne!
Pak vám dám všeho dosti, všickni jste moji hosti; rozkazů páně chci být práv, s Bohem to spraví Patrik Taaffe,
s císařem vídeňští rádci... Za mnou již k vojvodě, zrádci!“
Cookies on Poetry Cove