Hej pivo sem a hudbu sem,
mně kolem srdce divno tak,
jak vojínovi před bojem,
jak když se k bouři chystá mrak,
jak když má moře vystoupit,
proto chci zpívat a chci pít!
Ba věru, hoši, tak mi je,
jak jsem vám právě pověděl,
což nejdu taktéž do boje
s tou láskou, co jsem v srdci měl? –
Bych v pláči nemusel snad klít,
proto chci zpívat a chci pít.
Ba věru, přichystán je mrak,
mrak života chce bouřit snad,
a blesky vrhá ten můj zrak,
jím bych se zničil rád, tak rád,
leč blesk ten nemáte dnes zřít,
proto chci zpívat a chci pít.
Už vstoupá moře myšlének,
a za ním moře stesků mých,
já v pláči největší jsem rek,
a protože pivo, hudba, smích,
to mne zas musí rozjařit,
proto chci zpívat a chci pít.
Hoši, teď ruku k prsoum svým,
není to předce hezký svět?
On pučí květem nachovým,
a květ ten skrývá v sobě jed.
Kdo květ chce, musí jed též vzít,
proto chci zpívat a chci pít.
Já dost už přestál, to a to,
a lidí jsem znal dost a dost,
tiť měli srdce nad zlato,
však v jistém koutku byla zlost –
a přítel musí obé vzít,
proto chci zpívat a chci pít.
Tak bylo to, a bude zas,
my nejdem o píď v světě dál,
jen jedno letí – to je čas,
já v čase mnoho pochoval,
svou lásku, život, ba i cit,
proto chci zpívat a chci pít.
Vy smějete se? dobře tak,
já jsem se smával jindy též,
já létal světem jako pták,
mně byly slze pouhá lež,
leč nyní? – čert by to měl vzít,
proto chci zpívat a chci pít.