Mé měkké srdce ovlád’ tyran Žal,
já jeho slzavou se loutkou stal,
mně pod nohama hoří všecka zem
i toulám se a prchám tam i sem. –
Ten tam je štěstí květ;
chci zapomnět!...
Dejte mi víno,
krvavě červené víno!
Jen z poháru-li síly okusím,
v ráz prchá otroctví mé jako dým;
něm uhostím se v srdce tajný kout
a trhám tíhu tyranových pout,
jak on můj štěstí květ! –
Chci zapomnět!...
Dejte mi víno,
krvavě červené víno!
Tak boj s ním vedu, s králem proletář,
a zpupný divý smích mu metám v tvář,
a každé slzy svojí na něm mstím,
až v krvavém ho víně utopím! – –
Ten tam je štěstí květ,
chci zapomnět!...
Dejte mi víno,
krvavě červené víno!