Chci býti sám, mě bolí hruď,
v ní samý svár a spor,
nuž, milá kniho, doma buď,
lék míru chci, jsem chor;
jsem stísněn; kruhům tajných pout
chci aspoň duchem uniknout
tam na temena hor.
Tam vždy mi blaze, volno zas,
tam Pán Bůh vždy mě ved’
na zázraků svých hodokvas
a do oblak mě zved’;
tam bují v srdci samý květ,
a celý široširý svět
je mým, je mým, je mým!