Chceš býti mou, ty dívko drahá,
ty roso bouřných mládí chvil,
tvé jaré přání k srdci sahá,
které jsem tebou vyplnil;
mně nelze pojmout ono štěstí
a onu chvíli blaženou,
já chci je celým žitím nésti,
vždyť chceš být mou, vždyť chceš být mou.
Chceš být zas mou – a ze svých skvostů
ten nejdražší mi podáváš,
své srdce, s kterým úžej srostu,
vždyť pro mne všecko vykonáš,
vždyť červánkem chce pro mne býti
a myšlénkou mně spřízněnou,
mé srdce bude štěstím zníti,
vždyť chceš být mou, vždyť chceš být mou.
Chceš být zas mou, a ústa tvoje
ta chvějí se a hovoří,
že zajdou naše nepokoje
a věčný mír se utvoří.
Za tvou tak posvátnou mi lásku
chci tobě dáti duši mou,
a v drahé vlasti růžném svazku
chci zpívat, že jsi věčně mou.