Cháskou starostí a smutků
kalný den mne obklopil,
nuže v lesa zvučném širu
rád bych zlatou číši míru
při měsíčním světle pil.
V hnízdech ptáčata se modlí
mírným zobce pípnutím,
pohleď srdce, slyš ty ptáky,
a jak oni, učiň taky
svaté chvíle kynutím!
Do lesa tě bolest vedla,
radosť povede tě ven,
až na lůžko klesneš tiše,
aspoň v nitro padne s výše
zlatotkaný štěstí sen.