Buďte vy si hrdi na to,
samozvaní páni,
že vám roste z truhlic zlato,
přílby z nízkých skrání;
že vám pučí meče k broji
v poli místo setí,
a že se vám v stejnokroji
rodí vaše děti.
Máme také něco svého,
kazatelé přísní:
v prostřed lidu ubohého
zřídlo zvučných písní;
v naší mysli krása zkvítá
na čarovném stonku,
kdo k nám vchází, toho vítá
soulad zpěvných zvonků.
Nedbáme těch ostrých zbraní
kutých pomstě k vůli,
ruka boží z nenadání
zlomí vám je v půli;
my však, až se vřava zdýme,
k zlosti vám a k hněvu,
hlaholně jí zaplašíme
zvony českých zpěvů.