České lesy, naše voje,
vy jste vlasti pych i stráž,
na cizácké zákeřníky
tužte svoje vzdorné šiky,
těla svá i sterou páž.
Sternásobnou tvořte znova
kolem ráje pevnou zeď, –
ty pak, volnosti tak žďána,
stoupej jasným sluncem rána,
a ty, právo, pluky veď.
Naše právo, nejchrabřejší
rytíři, buď Brunšvíkem,
každé zrádě hlavu dolů,
a dík věčný z hnízda bolu
vzlétne zpěvným slavíkem.