Nechlubte se řečí svojí,
chaso pýchou jatá,
proti českých zvuků zdroji
chud je pramen zlata;
projděte si celé světy,
v kterých hlahol roste,
libější-li jsou kde květy
písně prosté?
Sladší než-li dívčí ústa
v toužném lásky stonu,
zvučnější než – noc-li vzrůstá –
zvuk dojemných zvonů,
říznější než šavle křivá,
již jste na nás skuli,
čistější než voda živá
z ňader žuly.
A ten hlahol rodných zpěvů,
jaká je to krása,
srdce jejich u záchvěvu
nadšeností jásá,
a když dumně, jako snové,
chvějí se a smutí,
i to srdce ocelové
k slzám nutí!