Chaloupka ze slámy
kryta záplatami
ze předu, ze zadu,
každá stěna
sloupečkem hotovým:
bidélkem sosnovým,
podepřena.
Z roubení zeď tenká,
s dlaň velká okénka,
povahy nizoučké,
ve práh bys kop’,
do vnitř kdo jíť zkusí,
držet-li nemusí
nad hlavou strop?
Peření u dveří,
sotva kdo uvěří,
bortí se, rozsýpá
ve troud a prach;
komín výš hřebene
vrchem si břemene,
ubohý brach!
Podál však u plůtku
v hedvábném živůtku,
v nedlouhé kytlici,
jaký to květ!
krasší se nezrodil,
třeba jsi přechodil
celičký svět.
Kdykoliv zazpívá,
sadem to zachvívá,
strom hlavu rozvíjí,
dál dýše zpěv;
ten, když se rozvlní,
všech srdce naplní
mládců a děv.
Jimi se rozlétá
šírého do světa
po luhu, po lese
dále a dál, –
mnohý juž dojemný
pocit ač tajemný
do srdcí svál.
Tož mi ho nehaňte, –
ukryjte, uchraňte
maličkých chaloupek
klenot a stkvost;
ze zpěvu staví se –
tak v lidu praví se –
do nebe most.