Za zlatou Prahou Bílá hora stojí
a v mraku skrývá šedou hlavu svoji,
a u paty té hory v malé pláni,
vír v pláči prach a bejlí popohání;
zde zahynuli Češi s Moravany.
Zde válčil národ – junáci i muži,
v oruží zde a tamo bez oruží,
zde křížily se meče, blesky žhavé,
až život vzaly muskety jim dravé;
zde zahynuli Češi s Moravany.
Zde zněly rány – opět ticho bylo
a mnoho k spánku se jich uhostilo,
a mnohý raněn v tuhém tomto boji,
svou slzou horkou vymyl ránu svoji;
zde zahynuli Češi s Moravany.
Jim není třeba pomník na hrob dáti,
jich jména listy historie zlatí,
a ti, jenž po nich bojují, ač tiše,
těch jména Klio k jménům oněch píše;
a vždy tam stojí Češi s Moravany.