Po kraji ticho; nad lesem
hvězdnatá dráha se šíří,
plášť zlatých klasů skrývá zem,
traviny perlami hýří.
Svěžími květy dýše luh,
křepelky tesklivě tlukou,
dálnými poli kráčí Bůh,
žehnaje teplou je rukou.
V úplňku měsíc rozjasněn
hladinu rybníka líbá,
v duši mé zpívá dětství sen,
na prsa hlava se shýbá. –