Mně zdálo se – zlá noc to byla,
a srdce posavade puká –
že na ňadra mi bílá ruka
hrst černých růží položila.
Má prsa třásla se, tvář zbledla,
má duše zasténala v bolu,
leč chabá ruka s ňader dolů
těch růží sejmout nedovedla.
Mou mysl zmámila jich vůně,
jich ostrost trnů v srdce vnikla,
a ústa zúpěla a křikla,
a hruď má od té doby stůně.
Co bílých rukou dar as značí?
Toť černé růže Poesie,
jichž osten v srdce mi se ryje,
a přec mé všecko štěstí značí.