Černé oči v bledé tváři,
ó jak vás mám rád,
jak umíte zlatou září
moje srdce hřát,
rázem půlnoc v něm se mění
v růžovitý den,
černé oči, zda to není
pouhý klam a sen.
Oči, oči, černé oči,
plny slunných zdob,
zdali paní vaše kročí
někdy na můj hrob,
aby na něm zkvetlo milo
kvítí v jarní čas,
a v mém srdci vykouzlilo
klid a mír a jas?
Ach, těch divů nedovede
žárná vaše zář,
lze-liž mrtvé líce bledé
změnit v růžnou tvář?
lze-liž ono srdce vznítit,
jež zůstalo stát?
Vy budete zářit, svítit
a já spát, již spát.