Ó jak se mi hlava točí,
dívám-li se do tvých očí,
propast-li to bezeměrná,
nebo i dvě slunce černá.
Zřím-li tě, hned hruď má buší,
vrhnu v propast svoji duši,
ať mne navždy tma jich halí,
neb ať mne ta slunce spálí.
Ví však moje duše snivá,
hodná žes a milostivá,
že spíš utopíš mne smavě
vln svých ňader ve záplavě.