Čermáček

Když po půl věku doma v staré hruši můj zrak se potkal s tebou, milým ptákem, šly upomínky růžové mou duší, jak nivou děti ověnčené mákem.

Upomínky, zlaté runy luzných vnad a krás, za královské pláště, trůny, za žezla ni za koruny,

za svět nedám vás! Blah poznal jsem tě po šedavé hlavě, po sněhobílém na ní příčném pruhu a černém líci, jež jsi upejpavě

na rzivá prsa chýlil, dávný druhu. Snad styděl jsi se, kominíčku drahý, či starému jsi příteli se klonil, jenž na otecké navrátil se prahy,

by v lásce mateřské se vposled slonil? Proč nevítal’s mne, rci, tím drobným zpěvem, jejž nad tirády jiných rád jsem míval, an srdce záchvěv spěchal za záchvěvem,

v snů dětských sad, kde blaženým jsem býval? Jak rád jsem poslouchal tvé jitřní hóry a bděl, když ještě hvězdy v nebi tkvěly a na zářivých ňadrech mladé zory

dne růže krvavé se rozvíjely. Když jitřenka, jež den za ruku vedla, kraj vposled líbala i stromy sadu a při loučení slzela a bledla,

až znikla v nebes blankytovém hradu. Blah po kvetoucí zahradě jsem těkal, bych blíž ti byl, kam zalétal jsi koli; na švehol tvůj, na radost svou jsem čekal,

na popěvků tvých ňader zlaté doly. Květ stromů slétal do rusých mi vlasů a květ tvých písní do mé duše klínu jak bílý motýl do pšeničných klasů

a zlatá muška v soumrak do jasmínu. Ó jak jsem snil! A když své černé rámě noc němá k nebi ku modlitbě vznesla, tu každá myšlenka má v ňader chrámě

před tebou zbožně na kolena klesla. A dnes tě vidím zase, něžný hosti, leč kde můj květ? Sníh týmě lebky chladí, a v mužných ňader srázné hlubokosti

lkát slyším rusé upomínky mládí. Jak při tvém zpěvu zbujely, jak rostou, jak v bouři mění se dech vonný sadu, když s písní tvojí malou, dětsky prostou

v ráj mládí svého tajemně se kradu. Zas domov zřím, les vůkol, luhy, stráně a s otcem matku, jež mě k srdci vije, a v chladné ruce horké tisknu skráně,

a duše má jen zevšad smutek pije. A ty jej množíš! Hle ta jarní doba, jež v každý květ a v každé srdce září, nás hlavověsi marně budí oba,

jsme v ruchu žití, oba samotáři. Upomínky, zlaté runy luzných vnad a krás, za královské pláště, trůny,

za žezla ni za koruny –- za svět nedám vás!