„Časy letí jako střely;
před námi juž jiní mřeli,
nu, a po nás budou stále
mříti jiní dál a dále.
Časy letí ostře, chvatně,
den nám dobře, týden špatně;
kéž raděj ty černé hrudy
přikryjou nás se vším všudy.
Proč že, bratko, smutit tedy?
na věčnost pojď na výzvědy,
tamo-li je lépe býti,
k čemu zde mám déle žíti?“
„A komu své zboží dáme?“
Málo máme – nic nemáme,
pomsta-li však něco platí,
dětem hleďme zanechati.