Dech Jara květem plní stromů snětí,
zdroj teskliv unik’ skále ze zajetí,
a v lidských ňadrech tajemná a svatá
pyl sype Krása citů na poupata.
Vše šťastno zas, vše s úsměvem se budí,
i hněv, jenž seděl v černém koutku hrudi,
sám nepříteli k smíru dává ruku
a odvrhuje šipku z pomsty luku!
Ach, běda duši té, jež bloudí světem
a netuší, že pták se druží s květem
a s temnou skalou zlaté slunce plání
a s vůní zpěv a s ňadry smilování!