Jako zasypanou
zřím tě v bílém sněhu,
ale sníh to není,
to jen samou něhu,
samou bílou krásu
Bůh na tebe metá;
s nebes slunné záře
jas na tebe slétá.
Kveteš jako třešně,
větvice jež shýbá,
jak stolistá růže,
když ji něha líbá;
kveteš krásy květem
v jara sladké tuše,
jabloň rozvoněná
v zahradě mé duše.