Bujným žitem cesta k lesu,
a to žítko plno chrp –
aj, ten letní žár tě naví?
Lesa chlad, on všecko spraví,
jenom chvíli ještě trp!
Pohleď, z houští pozvedá se
hřeben temněrudých střech,
tam zasednul na zahrádce
srdce tvého outlý rádce
plný touhy pod ořech.
Ta dívčina jak malina
hledí plůtku roubením,
ty jdeš ještě mezi žitem,
však tvé srdce v domku skrytém
dávno šťastno, já to vím.