Ty jsi tak upřímná, tak dobrá, ženo,
jak zpěvné ptáče světem letící,
co v ráji zničeno, to tebou nahraženo,
ty zrozená jsi byla světicí,
tvůj pohled oka, záře je posvátná
těm srdcím, jež tě v středu skrývají,
vždyť slovem tvým jim síla pučí zdatná,
a pohledem tvým šťastni bývají. –
Tys byla nebem mým a vlahou mojí,
když práhla duše jarmem stížená,
a stichlo vše, když v takém nepokoji
k tvým ňádrům hlava moje snížena.
Bůh tebe žehnej, dobrá, drahá ženo,
ty zpěvné ptáče, světem letící,
co v ráji zrušeno, to tebou nahraženo,
tys anděl můj, tys mojí světicí.