Buď jako píseň, jež se budí,
když štěstí zapadlo ti v rov:
měj vřelý cit a sdílnost v hrudi
a milou vroucnost prostých slov.
A nemůžeš-li těšit zcela,
bys vrátil srdci poklid zas,
pak zaplaš aspoň mraky čela
a ňader vzdech a slzy řas.
Hleď strastem v oči aspoň chvíli
a stiskni ruku, přiviň hruď,
ať ví, kdo v žalu, že s ním sdílí
vše duše tvá... Jak píseň buď!