Na pasece stojí břízy
plny svěžesti a mízy,
bílých těl a zlatých vlasů,
v podiv nesou svoji krásu.
V kmen ten jeden bělokorý
ryl kdys jonák, láskou chorý,
srdce dvě a dvoje jméno
slito vše a zahojeno.
Pod břízami květy hledá
o berličkách žena šedá,
šedější než kůra stromu –
k čemu hledá je a komu?
Pod obrázek položí je
milého, jejž hrob už kryje.
Co jí v srdce vyryl osud,
zahojeno není posud.