Na tisíce planých máků
zplamenilo slunce v poli,
jdu tím polem v zpěvu ptáků,
ale srdce moje bolí.
Východ na ně usmívá se
v ladné dívky cudném rdění,
všecko tone v tiché kráse,
ale pro mne míru není.
Nač pohlédnou kalné oči,
vše se leskne, vše se třpytí,
leč mou loďkou věk už točí
na břeh záhrobního žití.