Nemám polí, nemám luk ni chaty,
ty's jen zbyl mi, bratříčku můj zlatý,
leč i tebe na vojnu mi vzali;
osiřím tu s bolestmi a žaly.
Z ňader mých však krve nevystřebou,
sednu na koníčka, dám se s tebou,
nechať deštěm, nechať prachu mraky,
a kde usneš, usnu klidně taky!
Přivážeš-li koně v poli k stromu,
přivážu já svého ještě k tomu;
kam pověsíš palaš z levé strany,
tam dám věneček svůj do ochrany.