Za soumraku slunce nebem spělo:
v zlaté loďce v mořskou lázeň jelo,
v zlaté loďce za rána se vrátí
a přec loďky vždy nechává státi.
Což mu o ty! Je tak přebohato,
že kam kročí, všecko mění v zlato;
jeho loďmistr mu do zásoby
co den dvojí loďku z něho robí. –