Zář v nebi rozechvěná,
z ní vrchům na temena
den stkvostné vínky svil,
sněť lípy na klobouku
hvozd přešel jsem a louku
a do hor dorazil.
,Jak je?‘ „Ej, dobře, věru,
v tom horském pološeru!“
,Proč v cestu jste se dal?‘
„Nu, starosti mě rvaly,
a tu, když ještě spaly,
ven z vrat jsem vyjechal.
Jsem bez nich! Poklid dejte,
až přijdou, neříkejte,
kam zanesl mě krok,
a lžete: – Byl tu v loni,
dnes Bůh ví, kde se honí,
snad přijde na přesrok. –
Však na světě-li zbudu,
rok celý mysliť budu,
jak bych je zklamal zas;
už mého blaha dbejte
a lháť mi pomáhejte,
mé hory, prosím vás!“