Skip to content
1835–1923

Bez perutí.

Adolf Heyduk

Líbá Léto v rozchod Jeseň snící, vlaštovky se slétly na zvonici; dojemný jest jejich hovor ptačí a já rozumím mu stesku pln:

šťasten, kdo můž’ k slunci přes zboj vln v lepší kraje, když se nebe mračí. Což bych letěl s vámi v slunná zřídla, družní ptáci! Však kde jsou má křídla?

Zlomená jsou blesku náhlým sletem, jehož střelou v žalů tůň jsem kles’, když jsem toužil vzhůru do nebes, za ztraceným štěstím: za dítětem!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Bez perutí. · Adolf Heyduk · Poetry Cove