Eja! my jsme nobili!
Proč bychom co robili?
Nechať máme u batáru
ošípané kobyly!
Juj, a že jsme nobili,
v raz jsme dvorce probili –
no, snad bychom nezemansky
v poli hroudy drobili!?
Proto jsme my nobili
kopanice odbyli
a před žatvou na stojato
prodali vše obilí.
Nuže, jako nobili
také to jsme s to byli,
že jsme bírky na salaši
k propitnému pobili.
Také, že jsme nobili,
taťku řeč jsme odbyli,
teremtete! Tót nem ember!
maďarsky jsme tropili.
Však teď zle je, nobili,
šaty se již zdrobily,
a čižmy jsme plstným zbytkem
kalpačíku podbili.
Však jen nobl, nobili!
Nač bychom co robili?
Hůřli bude, začnem znovu:
budem krásti kobyly.