Doby přešly, přeletěly –
čas se mořem vlní –
šťasten, komu jedno přání
z tisíců se splní.
Splnilo se u Vojtěcha
manželům i dětem,
všechněm čtyřem zarůstalo
srdce lásky květem...
Čtyřem jen? což u babičky
nehnal odnož sukem,
na prahu když dveří klesli
šťastní vnučka s vnukem?
což, když hlavy požehnala
snoubencům ta žena,
nebyla jak v máji jabloň
květem obalena?
Byla! Ó, kéž celý život
tak všem štěstím září,
jako když si slibovali
věrnosť při oltáři,
jako tenkrát, když kol hrůbku
postáli, kde znova
pěničkou jim zdaru přála
duše Tománkova.