Jiřičky když ozvaly se
v lomenice příči,
stromečky když přivazoval
sadař lýkem k tyči,
na rovině pluh když hvízdal,
jíva v puku dlela,
při zpěvu když dívčí drůbež
žito z trávy plela,
když se luhy omladily,
zaklíčily ovsy:
zvěsť běžela ručí nohou
z chaty v chatu po vsi.
A jak zněla zvěsť ta hbitá?
Inu, dobře zněla:
dcerku malou za náhradu
na srdci má Běla! – –