Poupátko jsi ještě, něžná plavovláska,
tatínek tě hladí, maminka tě laská,
kéž až Bůh svým dechem mile rozvije tě,
krásnější všech růží na dálném jsi světě,
kterou si vlast máti, v níž se žalost množí,
na raněná ňadra lékem blaha vloží.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.